Všeobecné informace o Chorvatsku

Všeobecné informace o Chorvatsku
  • Chorvatsko (chorvatsky Hrvatska)

Oficiální název státu: Chorvatská Republika (Republika Hrvatska)

 

Státní symboly

Státní znak -  je pětadvacetkrát červeno-bíle šachovaný štít.
Znaková koruna klenoucí se nad štítem zobrazuje znaky důležitých historických zemí, které jsou součástí Chorvatska:

  • centrálního Chorvatska – žlutá hvězda s bílým půlměsícem ve světlemodrém poli
  • Dubrovniku - dva červené pásy v tmavě modrém poli
  • Dalmácie - tři žluté (zlaté) hlavy levhartů (někdy považovány za hlavy lví nebo rysí) v světlemodrém poli
  • Istrie - žlutá koza s červenými rohy a kopyty v tmavomodrém poli
  • Slavonie - v světlemodrém poli v horní části znaku je žlutá šestiramenná hvězda, v dolní částí pak červený pás olemovaný pásy bílými - v nejširším červeném pásu je vyobrazena kuna (černá s bílým podbřiškem)

 

Státní vlajka - má obdélníkový list se třemi vodorovnými pruhy v panslavistických barvách: červené, bílé a modré. Zatímco vlajka užívaná na pevnině má poměr stran 1:2, námořní vlajka má poměr 2:3. Uprostřed vlajky je umístěn státní znak Chorvatska. Podoba vlajky byla přijata 21. prosince 1991.

Státní hymna - Lijepa naša domovino (Krásná naše vlasti) je národní hymnou Chorvatska. Píseň byla již hymnou Chorvatské socialistické republiky v rámci Jugoslávie a v roce 1991 se po vyhlášení nezávislosti Chorvatska stala národní hymnou nového státu.


Chorvatsko je evropský, přímořský stát, který se geograficky nachází na západním Balkáně na pomezí střední a jižní Evropy. Má tvar písmene „C“ a jde o jeden z nástupnických států bývalé Jugoslávie. Rozprostírá se v severojižním směru od nížin Panonské pánve přes Dinárské hory až po Jaderské moře, v západovýchodním směru od Istrie po Dunaj. Jeho sousedy jsou Slovinsko, Maďarsko, Srbsko, Bosna a Hercegovina a Černá Hora.

Hranice

Bosna a Hercegovina: 932 km
Slovinsko: 501 km
Maďarsko: 329 km
Srbsko: 241 km
Černá Hora: 25 km
Přímořská hranice s Itálií

Chorvatsko tvoří historické oblasti: Slavonie ve východní části, Centrální Chorvatsko s hlavním městem Záhřebem, Istrie v západní části a pobřežní Dalmácie.
Rozloha Chorvatska je 56 594 km², převážná část z tohoto území leží v kontinentálním podnebí, zbytek pak v podnebí středozemním. Do rozlohy je započten i povrch více než 1000 chorvatských ostrovů různých velikostí. Ze 66 obydlených ostrovů je největší a zároveň nejlidnatější Krk. V Chorvatsku žije 4,29 milionů obyvatel, většina z nich se hlásí k chorvatské národnosti.

Největší ostrovy

  • Krk (409 km²)
  • Cres (405,8 km²)
  • Brač (394,57 km²)
  • Hvar (299,66 km²)
  • Pag (284,56 km²)
  • Korčula (276,03 km²)

Geograficky se Chorvatsko rozkládá na velmi rozmanité části západního Balkánu. Jako jediná země této oblasti má dostatek úrodných nížin, rozsáhlá horská pásma i mořské pobřeží se stovkami ostrovů.  Nejvyšším vrcholem je Sinjal v pohoří Dinara, na hranici s Bosnou a Hercegovinou, dosahuje nadmořské výšky 1831 metrů.

Nejvyšší pohoří

  • Dinara (nejvyšší hora Sinjal 1831 m n. m.)
  • Kamešnica (Kamešnica 1810 m n. m.)
  • Biokovo (Sveti Jure 1762 m n. m.)
  • Velebit (Vaganski vrh 1758 m n. m.)
  • Lička Plješivica (Ozeblin 1657 m n. m.)
  • Risnjak (Veliki Risnjak 1528 m n. m.)

Moře je poměrně mělké, proto se v letním období rychle ohřívá a nad jeho hladinu vystupuje množství útesů. Ostrovy lemují pobřeží, čímž vytvářejí průlivy a zároveň chrání pobřežní osady a města před silnějším příbojem. Jihozápadně situované ostrovní osady jsou tak častěji vystaveny vlnám a příboji, které se mezi ostrovy projevují v menší míře. Dalmácie i Istrie patří mezi tradiční rybářské oblasti, přičemž rybolov je vedle cestovního ruchu a v malé míře i zemědělství, hlavním zdrojem obživy.

Velká rozmanitost povrchu, flóry a fauny Chorvatska vedla k ochraně jedinečných oblasti přírody. V zemi se nachází osm národních parků. Největší a nejznámější je Národní park Plitvická jezera (295 km²), která jsou spolu s NP Paklenica nejstaršími národními parky Chorvatska.

NP Paklenica

NP Plitvická jezera

 

Chorvatské národní parky

  1. Brijuni
  2. Kornati
  3. Krka
  4. Mljet
  5. Paklenice
  6. Plitvická jezera
  7. Risnjak
  8. Severní Velebit

Srážek je nejvíce v horských oblastech, nejméně v jižní Dalmácii a Slavonii, s maximy v zimních měsících. Pravidelné střídání čtyř ročních období zajišťuje vhodné podmínky bez výraznějších teplotních extrémů. Na podzim a v zimě se vytvářejí cyklóny, přinášející do oblasti vlhké a nestabilní počasí, zatímco v letních měsících zde panuje ustálené slunečné počasí. Vliv Alp se projevuje zejména na Istrii, kde bývá srážek více i v letním období.

 

Náboženské složení obyvatelstva

  • 86,28 % - katolíci
  • 4,44 % - pravoslavní
  • 1,47 % - muslimové
  • 3,81 % - bez vyznání a ateisté
  • Ostatní náboženství mají podíl pod 1 %.

 

Stručná historie Chorvatska

Pravěk – osídlení území dnešního Chorvatska, dokazují nalezené fosílie člověka neandrtálského v severním Chorvatsku
Doba železná – osidlování území národem Ilyrů a Keltů, později řecké kolonie, zejména na ostrovech Hvar a Vis
Starověk – území se nazývalo Ilyria (Ilyrské kmeny), později součást byzantské říše
Středověk, příchod Slovanů – konec 6. století, nájezd kočovných Avarů
a Slovanů, nejprve přichází osídlení při jadranském pobřeží, později také Dolní Panonie. Asi z poloviny 9. století pochází první oficiální zmínka o „Chorvatsku“.
V roce 867 dochází k osvobození významného přístavního města Ragusu (Dubrovnik) z arabského obležení. Roku 910 následuje připojení větší části Panonského Chorvatska.

Personální unie s uherským královstvím – roku 1102 se Chorvatsko spojilo s personální unií s uherským královstvím, na jihu Dalmácie od 14. století existovala nezávislá Republika Dubrovnik. Od poloviny 15. století bylo Chorvatsko
a především jeho východní část Slavonie vystaveno tureckému výboji.

Ekonomicky bylo Chorvatsko jedním z nejslabších článků Rakouska. Chorvatsko nenastupovalo na cestu zprůmyslnění stejně rychlým způsobem, jako ostatní evropské země. Teprve až ve 20. století se dařilo zakládat nové provozy a zvýšit tak výrobu. Vyrábělo se sklo, zpracovávalo se dřevo, dařilo se hedvábnictví.

Roku 1849 dochází k osamostatnění Chorvatsko-Slavonského království v rámci Rakouska. V roce 1868 získává Chorvatsko-Slavonsko částečnou autonomii.

Království SHS a království Jugoslávie – 1.prosince 1918 vniká spojením Států Slovinců, Chorvatů a Srbů království SHS. V rámci Království SHS dochází spojením Chorvatska-Slavonska a Dalmácie ke vzniku Chorvatska, které bylo jednou z autonomních zemí království SHS. 3. října 1929 se Království SHS přeměnilo na centralistické Království Jugoslávie. Chorvatsko patřilo k bohatším částem Jugoslávie, neboť jako součást Rakousko-Uherska sem bylo podstatným způsobem investováno, a to v nemalé míře.

II. světová válka - V rámci královské Jugoslávie získalo roku 1939 Chorvatsko jistou autonomii vytvořením Chorvatské bánoviny. Vztahy mezi Srby a Chorvaty se začaly zhoršovat již v druhé polovině 30. let a autonomie Chorvatska měla být snahou, jak situaci uklidnit. Po faktické likvidaci Jugoslávie nacistickým Německem okupací na jaře 1941 vyhlásili chorvatští ustašovci Nezávislý stát Chorvatsko, obsahující větší část chorvatských zemí a rovněž celou Bosnu a Hercegovinu

 

Chorvatsko jako součást socialistické Jugoslávie - V poválečném období bylo Chorvatsko ustanoveno jako lidová (1945 – 1963), resp. socialistická (1963 – 1990) republika v rámci Federativní lidové, resp. Socialistické federativní republiky Jugoslávie. V období let 1945 - 1990 bylo po Slovinsku druhou nejrozvinutější jugoslávskou republikou.

Chorvatské jaro - V roce 1967 vydána Deklarace o názvu a postavení chorvatského jazyka. Společnost byla rozdělena, avšak postupem času získali stoupenci jazykové nezávislosti převahu, což vyvrcholilo v letech 1971 a 1972 procesem, známým jako Chorvatské jaro (také Maspok). Ekonomická reforma z poloviny 60. let umožnila nově vycestovat občanům Jugoslávie za prací do zemí západní Evropy, což sice vedlo k poklesu nezaměstnanosti, zároveň ale také k obavám, že postupem času by žádní Chorvaté také nemuseli doma zůstat a zemi by „ovládla“ srbská menšina.

Rozpad mocenského monopolu komunistické strany – Rozklad začal v druhé polovině 80.let, následně bylo zformováno Chorvatské demokratické společenství. Chorvatsko se stalo státem pouze Chorvatů, který sám rozhoduje o své účasti
v jugoslávském svazku; Srbové byli nově definováni jako menšina. Na konci srpna 1990 Srbové přijali Dekleraci suverenity a autonomie srbského lidu, která měla chránit jejich zájmy, pokud se Chorvatsko skutečně odtrhne od federace.

Samostatné Chorvatsko - 30. května 1991 rozhodl parlament v Záhřebu, že země se odtrhne od federace. Obdobný krok učinilo i vedení Slovinska. Chorvatská republika, byla vyhlášena 25. 6. 1991.

Válka o nezávislost - Boje o nezávislost nebylo schopné zastavit ani NATO, OSN či EU. Během roku 1995 provedla chorvatská armáda Operaci Bouře (chorvatsky Operacija Oluja), bylo vyhnáno na 200 000 Srbů a několik tisíc zabito. Území Východní Slavonie bylo předáno pod správu OSN po tři roky, na začátku roku 1998 byla oblast opět předána Chorvatské vládě a zbývající Srbové, kteří zde žili, se stali chorvatskými občany

Nezávislé Chorvatsko - Nezávislé Chorvatsko bylo po ukončení všech bojů z velké části zničené, zejména ve východní Slavonii a v dalmatském vnitrozemí.
V roce 2000 byl prezidentem země zvolen Stjepan Mesić, který slíbil, že se Chorvatsko stane mírumilovnější a evropštější zemí. 1. dubna 2009 bylo Chorvatsko přijato do NATO. 1. července 2013 se Chorvatsko stalo členem EU.
V únoru 2015 se prezidentkou země stala Kolinda Grabarová Kitarovićová.

Současná Chorvatská republika - Administrativně se člení na 20 žup (županija) 
a hlavní město Záhřeb (Zagreb). Měnovou jednotkou je chorvatská kuna (HRK), úředním jazykem chorvatština, na území Istrijské župy rovněž italština. Ze 4 190 669 obyvatel (2015, odhad) se většina (89 %) hlásí k chorvatské národnosti, nejpočetnější národnostní menšina (4,5 %) je srbská (Zdroj: DZS)

 

Měna

Kuna je měna, které se v současné době používá v Chorvatsku jako platidlo. Chorvatská kuna se dále dělí na tzv. lipy.
1 kuna = 100 lipa.
Kurz chorvatské měny
1 HRK = cca 3,50 Kč.

Ačkoliv není kuna volně směnitelná, lze ji v současné době koupit ve většině českých bank.

V Chorvatsku lze běžně směnit cizí měnu (EUR, CZK, USD) v bankách, směnárnách, na poštách, v turistických a informačních centrech i na recepcích hotelů. Můžete zde využít i platební karty (Visa, American express, Eurocard, Mastercard). Platební karty již přijímá většina obchodů, restaurací i hotelů. K dispozici jsou bankomaty pro výběr peněz.
Pro vstup do země stačí občanům ČR platný občanský průkaz nebo cestovní pas, pro turistické pobyty není potřeba vízum, pokud doba jejich pobytu nepřekročí 90 dnů během období 6 měsíců.

(Zdroj: Google, Wikipedie)